Psychologie emocí v sociálních službách - když emoce rozhodují

Práce v sociálních službách je neoddělitelně spojena s emocemi. Pracovníci se každodenně setkávají se strachem, smutkem, vztekem, bezmocí, frustrací, pocitem viny i nadějí klientů a jejich blízkých. Současně prožívají vlastní emoce, které mohou ovlivňovat jejich rozhodování, komunikaci i psychickou pohodu. Přesto se většina pracovníků během svého vzdělávání neučí, jak s emocemi vědomě pracovat.
Vzdělávací program nabízí psychologický pohled na vznik, význam a regulaci emocí v prostředí sociálních služeb. Účastníci porozumí tomu, proč lidé v náročných situacích reagují různými způsoby, naučí se rozpoznávat vlastní emoční reakce a osvojí si praktické postupy pro práci se silnými emocemi klientů i svými vlastními. Součástí kurzu jsou modelové situace, kazuistiky a techniky využitelné při práci s pláčem, vztekem, bezmocí, manipulací, studem, pocitem viny i dalšími emočně náročnými situacemi.
Cílem programu je rozvíjet emoční kompetence pracovníků sociálních služeb, posílit jejich jistotu při zvládání náročných situací a podpořit poskytování odborné péče s větším porozuměním emocím druhých i vlastním emocím.
 

Absolvent vzdělávacího programu:

• Rozumí psychologickým principům vzniku, významu a regulace emocí a dokáže vysvětlit jejich vliv na chování, komunikaci a rozhodování klientů, jejich blízkých i pracovníků sociálních služeb.
• Dokáže rozpoznat a pojmenovat vlastní emoční reakce i emoce klientů a využívat psychologické poznatky k jejich citlivému a profesionálnímu zvládání v každodenní praxi.
• Umí využívat praktické strategie pro práci se silnými emocemi, zejména se strachem, smutkem, vztekem, bezmocí, frustrací, studem a pocitem viny, a přizpůsobit svůj přístup aktuálním potřebám klienta.
• Rozvíjí schopnost emoční regulace a zachování profesionálního přístupu v emočně náročných situacích, aniž by potlačoval vlastní emoce nebo ztrácel schopnost empatického kontaktu.
• Dokáže využívat psychologické principy komunikace při práci s emocemi klientů, jejich rodinných příslušníků i vlastních emocí a podporovat vytváření bezpečného a respektujícího prostředí pro zvládání náročných situací.
• Je schopen uplatňovat získané poznatky při rozvoji vlastních emočních kompetencí, posilování psychické odolnosti a zvyšování kvality poskytované péče v sociálních službách.