CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Můj příběh vypráví o Juliet Nanganda, ugandské slečně, s níž jsem strávil tři měsíce na faře ve vesnici Nattyole, kde jsem působil jako učitel na střední škole.

Juliet je 22 let. Narodila se v městečku Gangu. Svého otce nikdy neviděla, jen z matčina vyprávění ví, že zemřel na AIDS, když jí bylo pět. Spolu s dalšími sedmi sourozenci jí pak vychovávala pouze maminka. Často neměli celé dny co jíst. Maminka byla zoufalá, snažila se vydělat peníze jak jen se dalo. I ona se tak nakazila virem HIV. Zemřela, když bylo Juliet 13 let.

Juliet a ostatní sourozence si rozebrali jejich babičky, tety i matčini přátelé. Juliet se ujala známá její maminky za podmínky, že v její rodině bude vařit, uklízet a pracovat na poli. Hned od prvního dne ji ale začala sprostě nadávat, bít a často ji nechávala hladovět. Trvalo to nekonečné dva roky.

Když bylo Juliet 15 let, rozhodla se od macechy utéct, ačkoli neměla kam jít. A tehdy jí pomohl soused, kterému se svěřovala se svým trápením. Řekl Juliet, že slyšel o dívčí odborné škole, kde přijímají osiřelé dívky a kde není třeba platit školné. Zakrátko už Juliet po úspěšném pohovoru nastoupila na St. Elizabeth girls vocational school, kterou řídí řád františkánů. Ve svých patnácti se tak poprvé ocitla ve škole, zakrátko se naučila číst, psát i počítat, docela dobře také anglicky. Ale hlavně se vyučila v oborech kuchař-číšník a krejčová.

Po 5 letech ve škole přišla zdejší ředitelce žádost od otce představeného z farnosti Nattyole, kde hledali šikovnou kuchařku a pomocnici. Ředitelka vybrala právě Juliet.

Ve farnosti pracuje Juliet už dva roky. Pobírá měsíční plat 50.000 USH, což je asi 600 korun. Pracuje od rána do večera. Vstává v šest hodin, připraví snídani a jde na mši. Potom uklízí stůl, umývá nádobí a začíná vařit oběd. Po obědě pozametá, vytře podlahu, pere prádlo a žehlí a kolem šesté večerní hodiny připraví večeři. Po večeři opět umývá nádobí, s čímž je hotova kolem desíti. Jde hned spát, na nic jiného nemá sílu. Takto pracuje každý den, i v sobotu a neděli.

Z vydělaných peněz platí školné své mladší sestře a to málo, co jí zůstane, si ukládá na účet. Juliet má velký sen - naspořit tolik, aby si mohla otevřít malý obchod nebo kiosek, ve kterém by vařila. Na to je ale zapotřebí dva milióny USH… Chtěla by se také vdát za hodného manžela, který ji nebude bít a který bude milovat jejich děti. Děti má moc ráda, chtěla by mít čtyři.

Juliet krásně zpívá a tancuje, hraje výborně na bubny. A vařit umí opravdu skvěle. Imponovala mi ale hlavně tím, ze si (na rozdíl od mnoha jiných lidí, které jsem v Ugandě potkal) nikdy nestěžovala. Přijímá svůj nelehký životní úděl s pokorou, moc dobře totiž ví, že mnoho lidí je na tom daleko hůř. Je ráda, že má alespoň nějakou práci a váží si toho. Ale určitě si v koutku duše přeje, aby jí život už ukázal také svou přívětivější tvář. Přeji této krásné dívce a citlivé duši to samé.