CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Hevien - ďábelská syrská spisovatelka s andělským jménem

Poprvé jsem ji viděla asi v polovině března roku 2006 v Rotterdamu, na počátku své praxe v ROS, nizozemské organizaci na podporu migrantů bez dokumentů. ROS sídlí na ulici Rechthuislaan, v bývalém kostele, v jehož horních patrech bydlí také několik rodin. V jedné z nich žije svůj život, plný cestování a čekání, také naše malá hrdinka.

Vybrala jsem si ji pro svůj příběh nejen proto, že mluví arabsky, holandsky a německy, ale také proto, že si ráda vymýšlí pohádky. Ze všeho nejraději je pak hraje v loutkovém divadle pro své dva mladší sourozence a další tři malé obyvatele domu. Až bude velká, chtěla by psát a stát se slavnou spisovatelkou pohádek jako J. K. Rowlingová.

Hned na první pohled mě na ní zaujaly její velké hnědé oči a dlouhé tmavé vlasy, které jí lemovaly jemný dětský obličej. Mít své dlouhé krásné vlasy ještě světlé, vypadala by už jako andílek. I její jméno by tomu odpovídalo, jmenuje se totiž Hevien. Přiběhla do místnosti, rozdávala úsměvy všude kolem sebe a podávala ruku na pozdrav každému, kdo se jí připletl do cesty. Kdo by jí úsměv neopětoval, musel by být úplný bručoun. Při zjištění, že mluvím anglicky a německy, mě uzemnila otázkou: „Wie geht es dir?“

Veselejší dítě byste jen těžko hledali, i když si už za krátkých osm let svého života zažila své. Narodila se v Sýrii jako nejstarší ze tří dětí. Místo oslavy svých čtvrtých narozenin se spolu s rodinou stěhovala do Německa, kde prožila rok života a naučila se i trochu jazyk. Jejich cestování nakonec skončilo v Nizozemí v Rotterdamu. První rok a půl zde žili v azylovém centru, ze kterého museli odejít kvůli zamítnutí žádosti o azyl. Naštěstí jim byl nabídnut pokoj v Rechthuislaan, kde žijí stále a kde také čekají na rozhodnutí o druhé žádosti o povolení k pobytu. Mají tu k dispozici jeden pokoj s kuchyňským koutem, koupelna je společná pro celé patro. Ale jak Hevien říká, vůbec jí to nevadí, protože rodina je pro ni vším. A běda tomu, kdo by chtěl něco udělat jejímu tříletému bratříčkovi, protože v ten moment se z andílka stane ďáblík!

Ve svém věku si nejspíš neuvědomuje, v jaké situaci se rodina nachází, ale možná je to tak lepší. Aspoň si po několika letech stěhování může užívat dětství, chodit do školy a pobíhat venku s kamarády, kterých nemá právě málo.

Ať už si o Hevien uděláte jakýkoliv obrázek pro mě zůstane vždy jednička. A kdo ví, možná o ni ještě za pár let uslyšíme jako o slavní spisovatelce…


Zuzana Lockerová
květen 2006