CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Goharik je jedna z mnoha žen z Arménie, které v životě poznaly jen bídu a utrpení. Narodila se do velmi chudé vesnické rodiny v regionu Stepanavan v severní části země. Celé dětství musela tvrdě pracovat.

Když dokončila desátou třídou základní vzdělání, rozhodla se přestěhovat z rodné vesnice do Gyumri, tehdy krásného a rozvíjejícího se města. Našla si tu práci v textilní továrně jako šička a provdala se za jednoho ze svých spolupracovníků. S manželem si koupili byt a plánovali rodinu. Goharik se těšila na krásný život uprostřed svých nejbližších.

Pak se znenadání objevily první zdravotní potíže. Goharik se dověděla, že už nikdy nebude mít děti. V Arménii je to pádný důvod k rozvodu a Goharik věděla, že se její budoucnost začíná hroutit. Dopadlo to tak, jak čekala, manžel jí jednoho dne opustil a ona zůstala sama.

Goharik se upnula na rodinu své sestry, se kterou se měly velmi rády. Milovala její děti, starala se o ně jako o vlastní a každé léto plánovaly společnou dovolenou. Byli pro ni vším, co nemohla mít ve vlastním životě.

Nejkrutější rána přišla v prosinci 1988, kdy Goharik ztratila všechno. Gyumri bylo srovnáno se zemí zemětřesením, které jí vzalo sestru, její rodinu i práci. Z jejího života zbyly jen trosky vzpomínek, stejně jako kdysi z krásného města.

Dnes žije v „domku“ postaveném z ruin po zemětřesení. Přes zimu je v něm takřka nemožné přežít. Není tam voda, topení ani elektřina. Deset měsíců v roce hledá místo, kde by se ohřála a přesto ŽIJE. Tak dnes v Gyumri přežívá mnoho lidí. Po rozpadu Sovětského svazu se město přestalo opravovat a stále vypadá jako by se jím zemětřesení prohnalo teprve včera. Kdo může, už utekl. Ti, co utéct nemohou, zůstávají a nevzdávají se. Tak jako Goharik.