CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Různorodé barvy Seydoua z místa, kde sloni zůstávají

Samake znamená v dialektu Bambara afrického státu Mali „tam, kde sloni zůstávají“. Sedmnáctiletý mladík Seydou ale ve své zemi zůstat nemohl. Aby nemusel v patnácti nastoupit k polovojenské policii, utekl přes půl světa až do Německa.

Seydou Samake má neustále úsměv od ucha k uchu. Vůbec by vás nenapadlo, že by se snad tento srdečný mladík mohl s někým dostat do konfliktu. A přesto…

Seydou vycházel dobře s maminkou, sestrou, ale s tátou to bylo jiné. Otec ho neustále nutil, aby nastoupil k místní policii, a když Seydou tvrdošíjně odmítal, vyhrožoval mu s nožem v ruce, že pokud neuposlechne, zabije ho. To byla poslední kapka. Seydou si sbalil nejnutnější věci a utekl od rodiny i ze své země pryč. Sám, jen s trochou peněz, které si předtím stačil vydělat, došel přes Libanon, Nigérii, Libyi a Itálii až do Německa.

Ze Seydoua čiší neskonalá vůle zvládnout veškeré těžkosti s pobytem v zařízení pro uprchlíky, novým jazykem, s integrací do jiné kultury. Je na něm patrná neskutečná vnitřní síla a touha bojovat, nevzdat to, jít za svým cílem a vybojovat si bezpečí a štěstí. Svého rozhodnutí utéct nelituje, ale samozřejmě to pro něj bylo a pořád je nesmírně těžké. V nitru nezapomněl na svou rodnou zemi, jako velmi citlivý kluk si v sobě stále nese bolest z nuceného odchodu.

Trávím s tímto chlapcem poměrně dost času, snažíme se jeden druhému povědět co nejvíce, byť si to často spíše jen gestikulací naznačujeme. A když zrovna nemluvíme, vezmeme čisté, bílé plátno a vyjadřujeme své pocity a emoce skrze štětce, jež máčíme často v různorodých barvách.


Natálie Rotterová
květen 2017