CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Kráčela jsem s ostatními dobrovolníky nadace San José Freinademetz do nejchudší části ekvádorského města Ventanas a najednou ho uviděla. Seděl na cestě a nic nedělal. Když jsme kolem něj prošli, šéfová ho pohladila po vlasech a on se usmál lišáckým úsměvem, který zdobily jen dva zuby. V tu chvíli jsem si ho zapamatovala jako žádné jiné z dětí. Můj malý sedmiletý hubený Jorge...

Jorge, neboli Chorche, má ze světa kolem sebe strach. Když jsme si hráli s ostatními dětmi, bál se přidat. Cestu k nám hledal postupně, ale našel ji a začal k nám docházet každý den. Koneckonců Nadaci San José Freinademetz založil v roce 2005 misionářský kněz P. Jan Koczy právě pro chudé a podvyživené děti, jako je Jorge. Dnes už Nadace pomáhá více než sto dětem ve věku od čtyř let, kterým poskytuje jídlo, zdravotní péči, vzdělání a také se stará o jejich duchovní vedení a morální výchovu.

A někdy tady musejí řešit skutečně zvláštní problémy. Jednou do Nadace přiběhla Jorgeho maminka s nářkem, že spolkl jakousi kuličku a nemůže se pořádně nadechnout. Malému Jorgemu pomohli až v nemocnici. A jindy zase buší na dveře, že se jim pod domem zabydlel nebezpečný ještěr, který může dětem ublížit. Nikdo jiný než Nadace ale rodině nepomůže, matka živí Jorgeho a další čtyři děti sama, protože jejich otec sedí za mřížemi za vraždu. O tom ale Jorge neví, matka ho chce uchránit a tak mu raději namluvila, že otce zavřeli za prodej drog.

To, co mě na Jorgem fascinuje, je jeho smích. Nejednou mě rozesmál v těžkých chvílích. Každý den, když přišel a uviděl mě, s radostí vykřikl: „Katerina!“, a už to mi zvedlo náladu. Proto jednoho dne, když se mě Jorge zeptal: „Katerina, budeš moje adoptivní maminka?“, jsem s úsměvem odpověděla jen: „Jorgito, dítě moje...“