CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Radost a naděje, nečekaná ztráta životní lásky a domova, smutek a zoufalství, roky na ulici. A nakonec znovunalezení smyslu života. Déle než sedmdesát let trval Arthurovi z německého Norimberku tento pohyb v kruhu. Celý jeho život...

Arthur vyrůstal ve spokojené rodině společně se dvěma mladšími sestrami. Ještě že člověk dopředu neví, jaké těžkosti si pro něj život nachystá... Už od mala byl kutil a po vzoru otce si nejvíce zamiloval řemeslo zedníka, kterému se také vyučil a které ho začalo živit. Později odešel kvůli lepšímu platu do firmy, kde pomáhal při transportu palet do nákladních vozů, na to Arthur rád vzpomíná a říká, že to byla nejlepší léta jeho života. Tehdy také poznal svou lásku Irmu, která jej hned při prvním setkání okouzlila.

Arthur Irmu velice miloval a po čase se k ní nastěhoval. Když se dozvěděl, že čekají dítě, požádal ji o ruku. Zdálo by se, že Arthurovi začíná krásná životní etapa a nic mu nebude chybět ke štěstí. Dopadlo to ale úplně jinak. To když k nim přijela matka Irmy, která jejich vztahu nepřála a stále vyvolávala konflikty. Krátce před svatbou v bytě vyprovokovala obrovskou hádku, při které dceru donutila, aby svého nastávajícího z bytu vyhodila. Arthur během okamžiku skončil na ulici. Když na tyhle okamžiky musí vzpomínat, oči mu zalijí slzy.

Arthurovi se zhroutil celý život. Svůj nelehký osud začal řešit alkoholem. Putoval od města k městu – Norimberk, Frankfurt, Mnichov, Berlin, Würzburg.... Přespával v lese, v parcích, občas nacházel pomoc v různých denních centrech, přes zimu nocoval na ubytovně. Střídavě se opíjel a abstinoval.

Naštěstí si ještě před tím, než spadl na úplné dno, Arthur uvědomil, že takhle to dál nejde a rozhodl se opět o svůj život zabojovat. Pomocnou ruku mu podali v denním centru pro lidi v těžkých životních situacích ve Würzburgu, kde mu dali kontakt na pobytové zařízení Heimathof Simonshof. Arthur zde našel před pěti lety nový domov, je zde velmi spokojený. Využívá možnosti pracovat, vyrábí kolíčky na prádlo, velmi rád chodí na výlety a novou zálibu našel v účasti na muzikoterapii, kde v sobě probouzí rytmus při bubnování. Má tady také nové kamarády, se kterými se rád škádlí a pošťuchuje. Arthur neměl lehký život, ale je velice vděčný za každou pomoc a je rád, že našel místo, kde se cítí dobře a ostatní jej přijímají. Pracovníci v Heimathof Simonshof jsou na Arthura pyšní hlavně díky jeho silné vůli, díky které zvládl překonat závislost na alkoholu bez odborné péče lékařů.

Do zařízení za Arthurem dochází z celé rodiny jen jedna z jeho sester a neteř. Dítě, které s ním čekala přítelkyně Irma, přes všechny své snahy o kontakt nikdy neviděl. Ale Arthur stále doufá, že se s ním jednou potká a bude mu moci vyprávět o sobě a o své dlouhé a těžké cestě od naděje přes zklamání k znovunalezení smyslu života.