CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Philipa činí výjimečným jeho nevšední dar. Ač šedesátník, je duchem stále v kondici mládeneckých let. Je neskutečně hravý, společenský a kamarádský. Chvíle s ním jsou plné radosti a smíchu. Má mnoho přátel nejen v komunitě L´Arche, ale také v kostele, kam každou neděli chodívá. Má nádherné srdce, otevřené vůči druhým. Je nesmírně starostlivý. Když se někomu v jeho okolí něco stane, vždy s ním soucítí a zajímá se o něj. A jaký je dar, který činí Philipa tak výjimečným? Dar mentálního postižení.

Alespoň tak to vnímáme v L´Arche, anglické komunitě bolesti a naděje, kde spolu žijí asistenti a lidi s mentálním postižením. I Philip prožil přechod od bolesti k naději. Bolesti odmítnutí, když se o něj jeho rodiče nedokázali nebo nechtěli postarat a odložili ho do ústavu. Bolesti, když mu vlastní matka zakázala jít na pohřeb otce. Bolesti, že se k němu nehlásí jeho sourozenci. Bolesti, kterou prožívá každým rokem na narozeniny při marném čekání na návštěvu někoho z rodiny, která pro něj tak mnoho znamená, i když se k němu otočila zády. A za kterou se stále modlí.

Philipova láska k rodičům je pro mnohé nepochopitelná. Dětství a mládí prožil za zdmi ústavu. Byl hanbou pro své rodiče, možná ho vnímali jako prokletí. S tímto pocitem přišel jako nesmírně tichý a stydlivý mladík v sedmnácti do komunity L´Arche, ve které žijí a sdílejí život lidi s a bez mentálního postižení. Potom, co vše zažil, se tomu nikdo nedivil.

Jenže od té doby už uplynulo hodně let. Už více než čtyři desetiletí Philipa podporují asistenti z různých koutů světa a objevují jeho krásu, připomínají mu jeho hodnotu a důstojnost. Philip znovu nalezl naději a smysl přátelství a sounáležitosti. Stal se sám sebou. Veselým, citlivým mužem plným empatie, který je neoddělitelnou součástí komunity L´Arche.

Philip má otevřené srdce, plné lásky, radosti a bezelstnosti. Taková bych chtěla v šedesáti být i já, říkám si. Ale dokážeme tací být i my „zdraví“? Dokážeme být radostní, milující, starostliví a bezelstní? Neodsuzovační a přijímající každého i s jeho chybami a nedostatky? Naučit nás to mohou lidé s nevšedním darem. S mentálním postižením. Díky jim za to. A díky i Philipovi, protože díky němu jsem si znovu uvědomila, že se vzájemně potřebujeme, abychom mohli být plně lidmi.