CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Gvansta si moc dobře uvědomuje, že jsou věci, které nemá a možná ani nikdy mít nebude. I přesto si ale užívá každodenních maličkostí a tak, jak to devítileté děti dělají, si ráda hraje sama i s ostatními. Její nejoblíbenější knihou je Dobrodružství Toma Sawyera. Se čtením má ale problém. Nutně potřebuje operaci očí a poté dioptrické brýle. V Gruzii je ale lékařská péče tak drahá, že si jí mnozí nemůžou dovolit. „Moc ráda bych své milované vnučce pomohla, nemám peníze ani na jedno,“ říká babička Gvansty. A v očích má slzy.

Gvansta je sice velmi malá, ale pro její tmavé vlasy a oříškově hnědé oči ji jistě nepřehlédnete. Skromná a stále se usmívající dívka žije ve městě Gori v jedné malé světničce s babičkou, bratrem a tatínkem, který se živí občasnou prací a holduje alkoholu. Máma jednoho dne odešla neznámo kam, a tak se o Gvanstu a jejího bratra musí starat babička, která je sama hodně nemocná. Peníze, které dostává rodina od státu, jen tak tak vystačí na obživu. Babička proto musí každý měsíc volit mezi léky či jídlem pro vnoučata. I tak se ale snaží, aby Gvansta mohla žít jako ostatní a měla šťastné dětství. Měla jsem možnost navštívit její rodinu osobně a bylo mi opravdu smutno. Byla jsem celá bez sebe, když jsem viděla, v jak chudém prostředí musí toto chytré děvče vyrůstat. Nebýt láskyplné babičky a organizace Society Biliki, kterou Gvansta každý den navštěvuje, skončila by nejspíše ještě hůře, v ústavní péči nebo dokonce na ulici.

I v tak nuzných podmínkách se Gvansta pilně učí, aby se jednou mohla stát kadeřnicí. Na učení i ke svému povolání ale bude muset dobře vidět. A i když na operaci rodina nemá a nikdy mít nebude, přesto svítá malé Gvanstě naděje. Organizace Society Biliki se rozhodla, že se zasadí, aby operaci uhradil stát a sama pak Gvanstě koupí brýle. A tak snad jednou tato krásná dívka svýma hnědýma očima opět spatří svět plný naděje.