CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Tohle je Onome. Žena s nepohasínajícím úsměvem ve tváři, jež ve svém okolí šíří klid a neobyčejné charisma. Z toho důvodu jsem ji poprosila, aby se se mnou i s Vámi podělila o svůj životní příběh. Neměla jsem ani ponětí, čím vším si už musela projít…

Rodiče Onome žili v šedesátých letech ve Velké Británii, kde se jim narodily čtyři děti. Pak se ale odstěhovali zpět do své původní vlasti Nigérie a tam se jim ve městě Delta State narodila Onome. V Nigérii platí pro děvčata přísná pravidla chování – Onome musela v dětství projít ženskou obřízkou, a když dospěla, matka se rozhodla ji provdat za staršího bohatého muže. Onome se však vzepřela, odmítla a vzala si muže, kterého měla ráda. Porušení rodinných pravidel se v Nigérii neodpouští. Spory s matkou narostly do tak závažné podoby, že když přišlo v roce 2004 pozvání od bratra z Velké Británie, Onome neváhala a společně s manželem se rozhodla odejít. Oba doufali, že za lepším životem.

Jenže to lepší nebylo... Onome s manželem sice získali střechu nad hlavou, ale laskavého přijetí se nedočkali – z neznámého důvodu švagrová Onome neustále slovně napadala a šikanovala. Situace se stále zhoršovala, až jednoho dne našli Onome s chotěm všechny své věci v igelitovém pytli před domem. Tedy kromě pasů, které při příjezdu svěřili bratrovi do úschovy. Teď jim je odmítl vrátit.

Tak se manželé octli bez domova a bez dokumentů. Po nějakou dobu bydleli u přátel, které našli ve farní komunitě. Zachránil je až bratr Onomeina manžela, jež se do Velké Británie přistěhoval z Nizozemska, a jež manželům nabídl společné bydlení. Tentokrát měli štěstí, takže se v roce 2007 jejich dcerka, Faith, měla možnost narodit do poměrně stabilního a velmi milujícího prostředí.

Mezitím probíhalo nesmírně složité a stresující imigrační řízení. Onome s manželem žádali o status rodinných příslušníků občanů Evropské Unie s odvoláním na Nizozemské občanství Onomeina švagra, ale britské úřady žádost neschválily. Pokusili se proto zažádat o azyl, ale i tyto žádosti byly opakovaně zamítány. Po pěti letech nejistoty, strachu o budoucnost a neustálého potýkání se s úřady manželé konečně trvalý pobyt ve Velké Británii získali.

Osud ale nedopřál Onome oddechu. V roce 2010, to byly její dcerce Faith tři roky, jí lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. Onome se velmi bála o život, ale včasné odhalení, následná chemoterapie a Boží milost jí přinesly uzdravení. A o rok později přišla Onome poprvé do Migrants Organise, organizace, která ve Velké Británii pomáhá migrantům a uprchlíkům.

Tehdy začalo svítat na lepší časy. Tým pracovnic v čele s mou mentorkou Francescou poskytl Onome praktickou a emoční podporu a otevřel jí dveře k novým možnostem. Stala se členkou ženské skupiny této organizace a zapojovala se i do všech ostatních aktivit. Začala také studovat, vybrala si obor „Zdraví a sociální péče“. Dnes je Onome jednačtyřicet let. S Migrants Organise stále spolupracuje jako dobrovolnice. Jako mentorka se setkává se svým svěřencem, který se ocitl v nepříznivé životní situaci, pomáhá mu a předává cenné praktické i citové zkušenosti z období, kdy na tom sama nebyla dobře

Nemusíte být jako Onome, ale přála bych Vám, abyste byli stejně jako ona nezlomní, plní optimismu a ochoty pomáhat. Šiřte čirou radost ze života, tak jako ona.