CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Mangala už svou lásku a péči věnovala třiceti čtyřem dětem. Její vlastní jsou jen tři. Pětašedesátiletá neobyčejná žena z indického města Pune ve východní části Indie ve státě Maharasthra udělala před třinácti lety krok, na který by v tomto koutě světa měl odvahu jen málokdo. Vdova se třemi dětmi nemá v Indii nárok na žádnou podporu, musí je uživit sama. Mandgala proto začala pracovat pro organizaci H. O. P. E. jako pěstounka osiřelých dětí.

O některé ze svých mnoha svěřenců se starala jen pár dní, o další týdny. Utpal byl dítě číslo 32. V roce 2002 ho do centra přinesli jako tříměsíční miminko, které trpělo podvýživou a dýchacími problémy. Chlapcův stav se nijak nezlepšoval a nedostatek individuální péče mu zdraví jen zhoršoval. Proto se centrum rozhodlo dát Utpala do pěstounské péče. Nemocného chlapce, u něhož navíc lékaři diagnostikovali mentální retardaci, však nikdo nechtěl. Až na Mangalu...

Když chlapce přijala a začala se mu věnovat, jeho stav se rapidně zlepšoval. Utpala si všichni v rodině zamilovali, každý den ho učili vše, co musí zvládat zdravé děti v jeho věku. Když byly její vlastní děti ve škole, probírala Mangala s chlapcem abecedu, zpívala mu písničky, počítala s ním a učila ho zvládat situace běžného života, třeba nakupování. Utpala se díky tomu zcela začlenil do společnosti ostatních dětí..

Pro Mangalu to ale nebylo jednoduché. Okolí se jí často vysmívalo a mnoho lidí se k ní v těžkých chvílích otočilo zády. Přesto se o Utpala starala s láskou. Po šesti letech ale nastal velký problém. Úřady chtěly Mangale chlapce odebrat z péče. Mangala si něco takového nedovedla vůbec představit. „Od prvního dne, kdy k nám Utpal přišel, byl mé čtvrté vlastní dítě,“ říká. Rozhodla se tedy s úřady bojovat, byť se to zdálo jako beznadějné. Aby o něj nepřišla, rozhodla se Utpala adoptovat, což ale v Indii není zcela běžné, zvlášť pro ženu bez manžela. Okolí ji od adopce zrazovalo. Trvalo dva dlouhé roky, než konečně dostala dokument o povolení k adopci. Komise povolila jen díky jejímu neúnavnému apelování a její vytrvalosti. Utpal, kterého měla za své dítě od prvního okamžiku, kdy ho přivedla domů, se tak stal jejím synem i oficiálně.

„Utpal je možná jiný pro ostatní, ale pro naši rodinu je více než ´normální´, protože v sobě nese velký potenciál,“ říká na závěr svého vyprávění Mangala Nelge. „Úřady to nejsou schopny vidět, ale naše rodina ano. “