CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Dvanáctiletá Sharon, žačka sedmé třídy, ráda čte. Škola jí jde, má dobrý prospěch. Baví ji matematika a chtěla by se proto jednou stát účetní. V účetnictví jejího života je ale zatím hodně krutých mínusů – osud sirotka, otrocká práce, znásilňování, život na ulici... V sirotčinci, v africké Keni, není mezi 180 dětmi jediná.

Sharon pochází z okolí města Embu. Její rodiče zahynuli při tragické nehodě, když měla teprve rok. Sharon skončila v péči svého strýce, který se o ni zpočátku dobře staral, takže se jí dostávalo všeho potřebného. Když ale dorostla do věku tří let, vše se náhle změnilo. Se Sharon začali zacházet jako se psem. Stala se z ní služka, musela se starat o celou rodinu, připravovat jídlo, ohřívat vodu na mytí. K jídlu dostávala jen zbytky a často musela snášet nadávky. Usínala vyhladovělá, uplakaná a zmrzlá na podlaze bez jakékoliv přikrývky. Jednu dobu musela spát venku pod stromem. Nikoho nezajímalo, že zmokne nebo ji může pokousat pes. Často byla nemocná.

Jednoho dne měla rodina hosta – Sharon si přišel namluvit místní muž jako svou sedmou ženu. Šokovaná Sharon s ním musela odejít. I tady ji čekal osud otrokyně. Raději spala venku, než aby se od něj nechávala znásilnit. Plánovala útěk, ale zároveň si uvědomovala, že není kam. Když jí ale její poručník jednoho dne opět bil a její prosby o pomoc nikdo neslyšel, nezůstalo jí nic jiného než útěk do neznáma. Ze dne na den se stala dítětem ulice.

Zoufalá Sharon vážně přemýšlela o tom, jestli nebude jednodušší s tak těžkým životem skoncovat. Ale statečně se rozhodla žít dál. Protože už bylo velmi šero, ustlala si u krajnice a ráno se pokusila sehnat něco k snědku. S pár špinavými kousky manga, chleba a všech zbytků jídla, které posbírala, živořila následující dny. Samotná malá dívka se stávala terčem pokusů o znásilnění, jeden muž na ni dokonce útočil nožem. I tomu ale nakonec uprchla. Stále přemítala, jestli její život má smysl.

Tak to trvalo dlouhý rok, až se jednoho dne stal malý zázrak. Sharon oslovila žena, která ji naložila do auta a odvezla do zdejšího sirotčince. Tady se stala součástí velké rodiny dětí s podobně těžkými osudy. Dnes je z ní spokojená, bystrá a veselá dívka, kterou jakoby nic netrápilo. A tak, kdo ví, možná z ní díky tomu, že potkala v pravý čas ty správné lidi, jednou bude skutečně dobrá účetní, která bude moci definitivně zúčtovat i se vším špatným, co ji potkalo v dětství.