CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Maggie je asi deset let, má plnoštíhlou postavu a ihned vás zaujme dlouhými zrzavými vlasy, které má vždy vyčesané do copu, zvídavýma veselýma hnědýma očima a častým úsměvem. I když to na první pohled není zcela zřejmé, Meggie je jiná než ostatní děti. Nejen, že je menší než je v jejím věku obvyklé, ale od ostatních dětí v centru pro handicapované v gruzínském městě Gori ji odděluje ještě jedna hradba. Hradba jménem autismus.

Přes tuto bariéru nedokáže Maggie porozumět našemu světu a my zase neumíme pojmout ten její. Kvůli této hradbě si Maggie povídá sama se sebou, tleská si, sama se nahlas směje, bouchá do stolu... Někdy bývá kvůli neporozumění našemu světu agresivní vůči sobě i lidem v okolí. Občas se kouše do ruky, tahá za vlasy sebe nebo druhé, někdy také ostatní chytá pevně za oblečení a nechce je pustit.

Ačkoliv hradba autismu Maggie velmi komplikuje život, žije za ní úplně jiná, krásná Maggie. Maggie, která si ráda hraje s míčem, ráda opakuje říkanky, Maggie, která si oblíbila červené plastové kolečko, prožívá radost ze života, je přátelská, ráda si kreslí a ráda snídá veku s máslem. Věřím, že v životě Maggie se najde alespoň pár lidí, kteří budou ochotni tuto hradbu autismu překonávat a nacházet tu krásku, která se nachází za ní. A doufám, že s jejich pomocí Maggie jednou zvládne lépe poznat i náš svět.