CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Kolem starší ženy pobíhá houf vnoučat. V Kambodži to není nic neobvyklého, prarodiče se tu o svá vnoučata starají místo rodičů, kteří museli odejít za prací do Thajska. Tato rodina je však na rozdíl od ostatních v přilehlých vesnicích kolem města Battambangu trochu jiná. Zdá se, že vše je zde nějak omšelejší, skromnější. Na jejich poli rostou pouze fazolové lusky, které spolu s rýží tvoří většinu stravy, kterou se zrovna ládují děti z malého kastrůlku.

Zdejší rodiny za svými domy, což jsou většinou dřevěné chaloupky na betonových sloupech, pěstují na malých políčcích všemožnou zeleninu nebo chovají zvířata. Spolu s dalšími pracovníky organizace Krom Akphiwat Phum, která farmářům pomáhá, usedáme s paní domu na dřevěné latě. Místní je tu používají na vše – slouží jim jako prostor pro vaření, jídelnu, odkládací plocha nebo rám postele. A začínáme se ptát. Rozhovoří se o nedostatku peněz, kvůli nimž nemohla poslat syna do anglické školy a dodnes ji to stále moc mrzí. O tom, jak možnost obživy všem farmářům komplikují sucha posledních let. A také jak se u ní objevila nemoc srdce, kterou si ale nemůže dovolit léčit, protože ceny v nemocnicích jsou tak velké, že na ně farmáři nikdy nebudou mít. Vypráví, jak moc se snažila sehnat peníze na léčbu, ale podařilo se jí sehnat jen zlomek nutné částky.

Pak se ale její vyprávění náhle mění v kouzelný příběh. Jednoho dne náhle upadla do bezvědomí. V tomto stavu se jí zjevil dávný předek, kterého považuje za spásného anděla. Poradil jí totiž, že má vykopat kořen jednoho místního stromu, který ji vyléčí. Paní domu se po „probuzení“ vydala se svou rodinou do hor, kde zázračný kořen roste. Smějeme se a nevěřícně po sobě pokukujeme. Myslete si ale co chcete, zdraví této paní se od chvíle, kdy začala kořen užívat jako lék ihned zlepšilo. A nejen její zdraví, dokonce i finanční situace celé rodiny. Kořen totiž začala prodávat a horlivě nám jej ukazuje naskládaný v pytlích za sebou.

Je kořen doopravdy tak zázračný? Nebo je to jen placebo? To se pravděpodobně nikdy nedozvíme. Jedno je ale jisté – je důležité věřit, ať už v pradávného předka, zázračný kořen, nebo také sílu své rodiny. Protože právě díky této naději mají Kambodžané stále úsměv na tváři.