CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

S Marikou jsem se setkala, když jsem jezdila s autobusem určeným na pomoc dětem ulice ve Lvově na Ukrajině. Tento autobus projíždí městem kromě víkendů a svátků každý den. Děti, žijící a žebrající bezprizorně po ulicích města, se v něm mohou alespoň jedenkrát denně pořádně najíst, prohlédne je lékař a pokud je možnost, dostanou i oblečení.

Marice je teprve čtrnáct, i když o sobě tvrdí, že už má sedmnáct. Žije s matkou a šesti převážně mladšími sourozenci - pěti bratry a sestrou. Otce nemá a také její sourozenci jsou většinou nevlastní. Její matka je alkoholička a o děti se příliš nestará.

Matkou je už i sama Marika. Má čtyřměsíční dceru Radu, ale otec dítěte je neznámý. Do autobusu přišla Marika i s dcerkou, kterou hned prohlédla lékařka, co měla ten den v autobuse službu. Bylo vidět, že Marika přichází často, protože jí lékařka přinesla nějaké oblečení a léky pro malou. Když se však Mariky zeptala, jestli umí číst, odpověděla, že ne a lékařka jí tedy musela vysvětlit, jak lék Radě podávat.

Negramotnost je častým problémem dětí ulice a ani Marika není výjimkou. Do školy nikdy nechodila a nemá touhu naučit se aspoň číst a psát. Až dosud žila pouze na ulici a živila se žebráním, díky kterému se denně přijde až na 30 hřiven, což je na Ukrajině docela slušný výdělek. I to drží mnohé děti na ulici a ony nechápou, proč by měly chodit do školy a trávit čas něčím, co pro ně nemá význam.

Chtěla bych Marice popřát, aby si už kvůli Radě uvědomila, že život na ulici není všechno a že mít alespoň základní vzdělání je důležité. Snad na to někdy přijde.