CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Sedával za varhanami a krásně hrál. Nástroj už nebyl nejnovější a na zvuku to bylo poznat, ale co byste čekali v zařízení pro lidi bez domova. Tam jsme se také potkávali, já studentka na praxi v domu pro bezdomovce v německém Wärmestube, on jeho klient. Díky hudbě, kterou máme oba rádi, jsme k sobě s tímto už postarším pánem našli cestu. A díky tomu mi také po čase svěřil tragický příběh svého života.

Uwe měl ještě před deseti lety vše, co by si mohl od života přát. Rodinu, hezký dům, práci, dvě auta. Pracoval jako záchranář v organizaci Malteser, studoval medicínu, miloval vážnou hudbu a hru na varhany. Moc rád četl. Byl finančně zajištěný a nic mu nescházelo. Svou ženu poznal v Rusku, měli spolu jedno dítě. Všechno se ale během jedné tragické vteřiny nenávratně změnilo.

Uwe s celou rodinou havaroval na dálnici. Manželka i syn byli na místě mrtví, on přežil. Chtěla jsem napsat „naštěstí přežil“, ale nejsem si tím jista. Uwe ztratil chuť k životu. Přestával chodit do práce, nakonec to vzdal úplně. Zanedlouho skončil na ulici. Teď přespává v zařízení pro bezdomovce ve Wärmestube na posteli, která je zakrytá plachtou.

Uwe se těsně před mým odjezdem odstěhoval z domu pro bezdomovce na ubytovnu, kde už má svůj vlastní pokoj. Také si hledá zaměstnání, nejraději by pracoval v Berlíně, protože má toto město velmi rád. Bude se prý snažit začínat znovu. A já se modlím za to, aby se mu nový start v životě povedl co nejlépe a aby tragický akord v jeho životě vystřídaly radostnější tóny.