CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Na první pohled bylo jasné, že tahle holčička není úplně zdravá. Od ostatních romských dětí, jejichž velká černá kukadla na mě koukala uprostřed romské osady ve slovenských Lipanech, se lišila nejen kraťoučkým tmavým sestřihem na ježka, ale také tím, že byla pěkně oplácaná. Tedy alespoň pro nezasvěceného pozorovatele. Za její oplácanost totiž může ve skutečnosti oteklost způsobená chemoterapií.

Život v romské osadě je těžký už sám o sobě. Neodmyslitelně k němu patří hlad a špína. V jedné z malých chýžek žije se svými rodiči a čtyřmi sourozenci tato dívenka. Ke všem strastem a předurčeným osudům dostala bohužel přidánu další. Jmenuje Nataška Červeňáková a nedávno oslavila sedm let. Dva z nich už bojuje s leukémií.

Za svůj krátký život toho zažila víc než dost. Zatímco si její vrstevnice hrály a běhaly po Lipanech, ona proležena mnoho nekonečných dnů a týdnů v nemocnicích. A stále nemá vyhráno: každý měsíc ji vozí sanitka až do Bratislavy na dětskou hematoonkologii na chemoterapii. Ale řekli byste to do tak živého a čilého stvoření s krásnýma čertíma kukadlama? Kdykoli to jen trochu jde, hraje si v osadě s ostatními dětmi a sourozenci a zdá se, že si naštěstí plně neuvědomuje svou nemoc, která ji tak často izoluje od ostatních dětí. To jen když se jí udělá špatně a ona si musí lehnout…

Nataška moc touží po tom, aby mohla chodit jako ostatní děti do mateřské školy, ale lékaři jí to zatím bohužel nedoporučili. Budu na ni vzpomínat a doufat, že bude mít dost sil do boje s nemocí i s celým životem.