CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Snížené známky z chování, drogy, vyhazov z domu, neúspěšná léčba ze závislosti.... Zdálo by se, že člověk má po tom všem dopředu jasně nalinkovaný život bezdomovce a kriminálníka. Ale nemusí to tak být vždy. Marek z Prešova je toho živoucím příkladem.

Marek se narodil v Košicích jako jedináček. Když mu byly dva roky, rodiče se rozvedli, ale stále spolu bydleli v jedné domácnosti. Marka tak vychovávalo spíše sídliště, než rodina. V patnácti začal kouřit marihuanu. Rodiče mu tolerovali, že si ji pěstuje doma, mysleli si, že o nic nejde. Zlom přišel ve chvíli, když si matka našla nového přítele a z domu odešla. Šestnáctiletý Marek zůstal sám s otcem, který jeho výchovu nezvládal. Volný režim se brzy projevil - Marek trávil víkendy na chatě s kamarády, opíjeli se a zkoušeli hašiš, lysohlávky, marihuanu. V osmnácti už bral pervitin a extázi.

Marek potřeboval drogy stále častěji, už bez nich nevydržel ani během týdne, kdy měl chodit na střední školu. Začal mít problémy s kázní, často chyběl. Školu však dokončil a začal studovat další střední školu s maturitní nástavbou. Ve dvaceti letech se ke všem užívaným drogám přidal ještě toluen. Aby měl peníze na drogy, prodával marihuanu a začal i krást. Dostal dvojku z chování.

Když otec přišel na to, že Marek prodal drogu kamarádce, odvezl ho spolu s matkou hned druhý den do Centra pro léčbu drogově závislých v Košicích. Marek nemohl uvěřit, kam se to dostal, stále měl dojem, že má vše pod kontrolou. Hodně se v tom ale spletl – čekaly ho čtyři léčby, ale i tak si život bez drogy nedovedl představit, po propuštění vždy následovala recidiva. Ocitl se ve slepé uličce. V roce 2009 se pokusil o sebevraždu, spolykal velké množství léků. Už neviděl jiné východisko.

To východisko se ale přece jen našlo, i když cesta k němu byla ještě dost dlouhá a klikatá. Marka oslovil kamarád, se kterým se seznámil na léčení, zda by s ním nešel do Prešova do resocializačního střediska Domov nádeje Gréckokatolíckej charity. Po deseti týdnech však režim léčebny nevydržel, sbalil si věci, odešel a znovu se dal na drogy. Neměl kde bydlet a byl zase na dně. Rodina mu ale dala poslední šanci. Markovi už po tom všem došlo, že takhle to dál nejde, podstoupil poslední tříměsíční léčení v Predné hore a opět si podal žádost do Domova nádeje v Prešově. Tady vydržel tři roky.

Markovi je dnes sedmadvacet let a už pět let je „čistý.“ A nejen to – během resocializace začal navštěvovat Prešovskou univerzitu a získal bakalářský titul v oboru sociální práce. Nyní pokračuje dále v magisterském studiu v tomtéž oboru. Stále dochází do Domova nádeje, tentokrát už ale jako dobrovolník. Pro ostatní je vzorem, díky němu vidí, že se závislostí lze úspěšně bojovat a pevná vůle se vyplatí.

Marek je nadějí, že i když člověk spadne na samé dno, může začít znovu naplno žít, pokud se nevzdá. Nikdy není pozdě napravovat své chyby.