CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Dvanáctiletá Julianka je na první pohled velice nenápadné a tiché dítě. Ihned vás ale uhranou její velké hnědé oči a bohaté kudrnaté vlasy, které má většinu času svázané do culíku. Její drobná postava, smích a stydlivost z ní dělají velmi roztomilou dívku. Ale to není jediný důvod, proč se sem do Krizového centra pro matky s dětmi v Košicích vůbec nehodí.

Julianka se narodila v Popradském na Slovensku. Celý svůj dosavadní život se musela s rodinou stěhovat z místa na místo. Nejprve do Pereši, odtud ke strýci na chatu, pak do Trebišova k babičce, která je po roce hádek vyhodila na ulici. Poslední štací bylo už jen Krizové centrum pro matky s dětmi v Košicích. Julčina rodina tu bydlí už rok. Tvoří ji šest členů, rodiče a čtyři sourozenci ve věku od jednadvaceti do šesti let. V centru v Košicích už jsou ale jen čtyři, nejstarší sestra již žije v Anglii a k manželce se odstěhoval také jeden z bratrů.

Julianka je stále veselá a je velmi talentovaná zpěvačka, vždyť již vyhrála nejednu soutěž a sama se na počítači naučila beatbox. Moc by chtěla mít hezké známky a stále se snaží dobře učit. Je to těžké, protože vinou stálého stěhování již vystřídala mnoho škol. V budoucnu by chtěla být kadeřnicí a otevřít si svůj vlastní salón. Nejde jí ale matematika a slovenština. I přes veškerou snahu a píli se jí ve škole nedaří. Rodiče jí nedokáží pomoci, protože látce nerozumí, ve škole na ni učitelka zase nemá čas. Proto shání doučování, kde se dá a snaží se učivo pochopit. Když zjistila, že jsme v centru na praxi, hned nás oslovila a požádala o pomoc. Bohužel z učiva neumí základy, a proto nemůže složitější látku pochopit.

Když je snaha, všechno jde, říká se. Platí to ale i u malé Julianky, jejíž snaze učit se, mít dobré známky a lepší budoucnost hází osud pod nohy jeden klacek za druhým? Sociální pracovnice z Krizového centra před časem našly dobrovolnici, která ji bude doučovat. Moc bych si přála, aby jí to vyšlo. Za svou snahu bojovat s nedobrým osudem si to zaslouží.