Kdo se podívá na Michala z Prostějova srdcem?
Pokud byste se na dvaačtyřicetiletého Milana dívali jen očima, uvidíte před sebou fousatého muže, chodícího o francouzských holích, u něhož byla už v dětství diagnostikována mentální retardace a krátkozrakost, trpí chronickým zánětem ledvin a jater a menší skoliózou páteře a je v péči hepatologické a nefrologické poradny. Jenže už Malý princ spisovatele Antoine de Saint–Exupéryho věděl, že co je důležité, je očím neviditelné.
Pouze očima se na Michala dívala bohužel i maminka. O jeho výchovu neměla zájem a věnovala se raději jeho starší zdravé sestře. Problémový vztah ještě zhoršil úraz, jehož následky si Michal nese dodnes. Při tělocviku v mateřské škole upadl tak nešťastně, že musel být půl roku v péči odborných lékařů. Zdravotní stav mu nedovolil nastoupit na základní školu, později ho čekala už jen škola zvláštní. Odmítání Michala matkou nakonec musel řešit soud, který ho svěřil do péče babičky a dědečka. Michal se stěhoval do Prostějova, kde žije dodnes. Po skončení zvláštní školy tu našel zaměstnání ve výrobním družstvu, poté pracoval jako pomocná síla na stavbách a dočasně i v lesích, kde pomáhal vojákům. Několik let také navštěvuje prostějovské Občanské sdružení Lipka, ve kterém našel nové kamarády, podporu a pomoc. Babička s dědečkem, kteří ho vychovali, již zemřeli. Michal ale nezůstal sám, žije v jejich bytě s přítelkyní, která mu hodně pomáhá.
O práci je ale nouze, zvláště když ji hledá postižený nebo částečně invalidní člověk. Michal je právně způsobilý, ale vinou nešťastného úrazu musí chodit o francouzských holích. Vlastní průkaz ZTP a pobírá invalidní důchod II. stupně. Zaměstnání proto hledá jen velmi těžce. Pracoval by ale moc rád, alespoň na zkrácený úvazek. Chtěl by zahodit francouzské hole, které ho tolik omezují, chtěl by být prospěšný. Kdoví, možná jednou narazí na zaměstnavatele, který také četl Exupéryho Malého prince a proto bude při pohledu na Michala vědět, že „co je důležité, je očím neviditelné“, protože „správně vidíme jen srdcem“.